Tetanus

Tetanus je bakteriální onemocnění zvířat i lidí, které, není-li léčeno, bývá až stoprocentně smrtelné. Tetanus je bakteriální onemocnění vyvolané toxinem, který napadá nervové buňky. Toxin se jmenuje tetanospasmin a je extrémně toxický. Původcem tetanu u psů, dalších zvířat a také člověka je bakterie Clostridium tetani, která v přítomnosti kyslíku vytváří spóry. Spóry jsou velmi odolné vůči horku, suchu a desinfekčním prostředkům. V půdě mohou spóry přežívat stovky let. Vyhovuje jim vlhké a teplé prostředí a hojněji se vyskytují v půdě hnojené. Velké množství spór se nachází na farmách - běžně se totiž objevují v trusu koní a krav. Bakterie je celosvětově rozšířena.
Za příznaky tetanu odpovídá tetanospasmin, jehož rozměry znemožňují přechod přes placentu, nezabrání však průniku toxinu do mozku. Tetanospasmin  je extrémně toxický a už dávka 20 pikogramů je pro myš dávkou smrtelnou. Další toxiny, které bakterie produkuje - tetanolysin a toxin reninového typu – nevyvolávají nervové příznaky, tetanolysin však způsobuje komplikace v podobě rozpadu červených krvinek a poruch srážlivosti krve.     

Převzato z knihy  C.Greene: Infectious Diseases of Dogs and Cats

U koní je příčinou infekce hluboká penetrující rána, u hříbat s nedostatečnými titry maternálních protilátek se rozvinou příznaky tetanu po infekci pupečníkem. Štěňata jsou vnímavá v období výměny chrupu, otevřená dřeňová dutina se stává místem hematogenního přestupu bakterií.  Z  místa  poranění ( bodná, tržná rána), které však zůstane mnohdy neobjeveno,  se po přibližně 5-10 denní  inkubační  době  dostává tetanospasmin  do centrální nervové soustavy, a to dvojí cestou. Šíří se po nervech přes nervosvalové ploténky do míchy. Zde brání uvolňování různých látek podílejících se na přenosu vzruchu, což vyústí ve spazmus – stah. Druhou cestou je šíření toxinu krví, při níž se opět dostává přes hematoencefalickou bariéru do mozku a následně se šíří do různých částí nervového systému.  Inkubační doba může být jen několik dní, ale při šíření krví se neurologické příznaky objeví záhy a jsou obvykle velmi závažné. 

Obecně však platí, že klinické příznaky tetanu závisí na místě vstupu a množení bakterií v těle.  Toxin způsobuje mimovolní tonické spasmy, kromě kosterní svaloviny postihuje také bránici.  Současné selhání činnosti bránice, mezižeberních svalů a svalů hltanu mohou vést k udušení. Pokud  tetanospasmin ovlivní i vegetativní nervový systém, může následkem převahy vlivu bloudivého nervu dojít k poklesu tepové frekvence a srdeční zástavě. Charakteristickými  projevy tetanu jsou  ztuhlost poraněné končetiny, kulhání, později se objevuje  ztuhlost  žvýkacích svalů  v podobě pevně sevření čelisti, charakteristický risus sardonicus – sardonický úsměv, výhřez mžurky, výtok slin následkem polykacích potíží ( zvířata nemohou otevřít tlamu, pohybovat jazykem), ztuhlost krku, toporná drobivá chůze a předrážděnost. Vzhledem k určité odolnosti psů a koček se může tato perioda protáhnout až na tři týdny!  Celkový tetanus nebo intrakraniální symptomy tetanu mají horší prognózu ve srovnání s lokálními. Následkem extrémní svalové ztuhlosti postižená zvířata uléhají do boční polohy.  Každý podnět vyvolává bolestivé stahy, které mohou vést až ke zlomeninám nebo luxaci končetiny. Později se zkomplikuje průběh nemoci  neschopností vyprazdňovat se a ochrnutím trávicího traktu. Častou příčinou úhynu je zástava dýchání vlivem toxinu na mozkový kmen, úmrtnost se v případě celotělového tetanu až kolem 90%. Rekonvalescence je několikatýdenní, i v období uzdravování může dojít k návratu příznaků. Výjimkou není ani náhlý úhyn v období rekonvalescence, kdy se zdá, že klinické symptomy ustupují. Ochrana po prodělané nemoci před infekcí je minimální. Toxin je většinou velmi brzy po vstupu do organismu „ zachycen“ nervovými buňkami a uniká pozornosti buněk imunitního systému, což neumožní tvorbu protilátek proti bakterii Clostridium tetani. 
Přístup k tetanickému pacientovi je komplexní a představuje řadu časově i finančně náročných léčebných a rehabilitačních opatření.

Diagnostika tetanu

v klinické praxi je téměř výlučně založena na anamnéze a typických klinických příznacích. Lze ji zpřesnit detekcí toxinu v séru, případně mohou být bakterie ve stolici psa prokázány. V místě poranění se příliš bakterií nevyskytuje, mikroskopické vyšetření a mikrobiologická kultivace v laboratoři je poměrně velmi náročná.
Nespolehlivější prevencí proti tetanu je aktivní imunizace zvířat vakcínou obsahující toxoid Clostridium tetani. Společnost Bioveta, a. s. vyrábí 2 inaktivované vakcíny proti tetanu, a to pro psy a koně. Hříbata je možné očkovat od stáří tří měsíců, jejich revakcinace se provádí po třech týdnech a opět po dvou letech. Vakcinace štěňat se provádí identicky. V případě rozsáhlých poranění lze u vakcinovaného zvířete doporučit další aplikaci vakcíny, která zvýší aktuální titr protilátek.
Každou ránu je třeba pečlivě vydezinfikovat, nejlépe roztokem peroxidu vodíku. V případě nejasností, zvláště u drobných, ale hlubokých ran, je vhodné vše zkonzultovat s veterinárním lékařem. Právě nepatrné hluboké bodné rány mohou být příčinou tetanu. Pozornost je třeba věnovat štěňatům v období výměny zubů. Četné studie prováděné u tetanických psů nepotvrdila žádnou souvislost mezi typem rány, rychlostí lokálního ošetření a aplikací antibiotik a/nebo antitoxinu a délkou přežívání a závažností klinických symptomů.

Převzato od: http://www.biovetapets.cz/cs/clanky/psi/rizika-tetanu-u-psa.html