Get Adobe Flash player

Výživa starších psů

Stárnutí je komplex biologických procesů, ústící v progresivní snížení individuální schopnosti udržení homeostázy během interních fyziologických a externích stresů z prostředí, následkem čehož dochází ke zvýšení vnímavosti k onemocnění, potažmo ke smrti. Stárnutí samo o sobě není nemoc. Rychlost stárnutí je ovlivněna mnoha faktory, včetně genetiky, prostředí a výživy. Výsledky průzkumu, který proběhl na univerzitách v USA prokázaly, že dotazovaní veterinární lékaři (patologové, internisti, chirurgové) považují za geriatrický věk psa a kočky, spojený s projevy problémů, které souvisí s věkem, následující věkové kategorie (podle druhu a velikosti plemene):
■Malí psi ( o hmotnosti do 9 kg ) 11,5 ± 1,9 roku 
■Střední psi ( o hmotnosti 9 až 22 kg ) 10,2 ± 1,6 roku 
■Velcí psi ( o hmotnosti 22 až 40 kg ) 8,9 ± 1,4 roku 
■Obří plemena ( o hmotnosti vyšší než 40 kg ) 7,5 ± 1,3 roku 
■Kočky 11,9 ± 1,9 roku
Na výsledcích tohoto průzkumu je jasně vidět, že nejen majitelé starších zvířat, ale i veterináři považují zvíře za seniora mnohem později, než tomu je ve skutečnosti. Psy malých a středních plemen ( tj. o hmotnosti do 25 kg v dospělosti ) bychom měli považovat za seniory od 7 let věku, psy velkých a obřích plemen ( o hmotnosti vyšší než 25 kg ) již od 5 let věku , pro všechna plemena koček platí hranice 7 let.

Starší pes

Hlavním znakem stárnutí je vyšší zranitelnost- vnímavost k onemocnění. Vliv výživy na úroveň vnímavosti k akutním a chronickým onemocněním je stále zkoumán. U lidí a společenských zvířat bylo prokázáno, že výživa je jedním z hlavních aspektů geriatrické péče z důvodu její schopnosti eliminovat dvě nebo tři hlavní příčiny úmrtí a prodloužit tak délku života. U psů patří mezi tři hlavní příčiny smrti ( mimo úrazů ) : nádorová onemocnění, onemocnění ledvin a onemocnění srdce. Bohužel starší jedinci bývají zřídkakdy postiženi jedním onemocněním a jeden problém většinou úzce souvisí s druhým. Cílem výživy starších psů je podobně jako u mladých a ve středním věku – optimalizovat kvalitu a délku života a minimalizovat rozvoj onemocnění. Pro porozumění specifickým nutričním potřebám starších zvířat je potřeba znát hlavní účinky stárnutí na jednotlivé orgánové systémy. Stárnutí je charakterizováno progresivními a ireversibilními změnami, jeho rychlost a projevy jsou určeny vnějšími a vnitřními faktory, jedním z nich je i výživa.Psi jsou většinou považováni za starší, nebo za ty, kteří mají onemocnění spojená s věkem, ve věku mezi 7,5 a 13,5 lety. Malá plemena většinou žijí déle. Délka života u malého plemene může přesáhnout až 20 let, což je v porovnání s věkem člověka více než 100 let. Protože většinou bývají psi považováni za starší , když dosáhnou poloviny očekávané délky života, změna krmiva by měla být realizována v 5 letech u velkých plemen a v 7 letech u malých plemen. V uvedeném věku se u psů začínají objevovat : nadváha, fyzické změny a změny v chování v souvislosti s věkem.Veterináři by však neměli akceptovat předpoklad, že špatné zdraví a vyšší věk jsou synonyma. Existuje reálná příležitost pro zlepšení kvality i délky života starších psů pomocí správného nutričního managementu. Stárnutí je progresivní změna, ke které dochází po období zralosti v různých orgánech , a která vede ke snížené schopnosti organismu reagovat na nároky prostředí. Mladý organismus snadno akceptuje změny v příjmu živin a jejich kvalitě, starší jedinci však nejsou schopni tyto výkyvy akceptovat - především deficity nebo změny v příjmu živin a jejich kvalitě. Proto by měla krmiva pro starší zvířata splňovat jejich nároky striktně a být kvalitní, bez výkyvů. Důležitým rysem stárnutí je, v porovnání se skupinou mladých zvířat, velká individuální variabilita zdravotního stavu. Starší jedinci musí být posuzováni individuálně, ne jako skupina,a týká se to i posouzení jejich nutričních potřeb.

Posouzení zvířete

Anamnéza a klinické vyšetření

Anamnéza a klinické vyšetření by měli odhalit i potenciální oblast zájmu s ohledem na nutné změny ve výživě. Všechny faktory, na které se zaměřujeme u mladých a dospělých zvířat ( tj. plemeno, pohlaví a zdravotní stav) by měly být také zvažovány, pokud chceme určit klíčové nutriční faktory pro starší zvíře. Hlavní pozornost by měla být zaměřena na fyziologické změny, které souvisí se stárnutím a na onemocnění, ke kterým mají starší jedinci větší sklon, např.onemocnění ledvin, nádorová onemocnění, degenerativní onemocnění kloubů, onemocnění srdce, endokrinní a periodontální onemocnění, obezita.
U starších zvířat je důležité sledovat příjem krmiva a stav tělesné kondice, protože tyto parametry mohou být indikátory probíhajících onemocnění. Laboratorní a jiná vyšetření Všichni starší psi by měli být vyšetřeni s ohledem na onemocnění ledvin a hypertenzi (vysoký krevní tlak).

Voda

Starší psi mají skon k dehydrataci v důsledku poruch osmoregulačních mechanismů, medikace ( diuretika ) a chronického onemocnění ledvin ( omezení schopnosti koncentrace moči ). Proto je velmi důležitý stálý přístup k čisté, čerstvé vodě, jejíž příjem by měl být pečlivě monitorován.

Energie

S přibývajícím věkem se snižuje podíl svaloviny, zvyšuje se objem podkožního tuku a může se snižovat tělesná teplota. Starší psi jsou pomalejší a méně aktivní, funkce štítné žlázy může být snížená. Všechny tyto změny mají za následek sníženou potřebu energie (denní energetické nároky ) o 12 – 13 % od věku asi 7 let. Velmi staří psi mají často podváhu a mohou trpět neadekvátním příjmem energie. Starší lidé s podváhou mohou přibrat, pokud budou jíst vysokoenergetickou stravu. Stejný princip lze aplikovat u velmi starých psů podáváním stravy s obsahem energie 3,0 – 4,0 kcal/g sušiny krmiva.

Fosfor a vápník

U starších psů se často vyskytuje určitý stupeň onemocnění ledvin (asi 25 % psů je postiženo ). Proto není vhodný nadměrný příjem fosforu. Výzkumy prokázaly, že psi s pokročilým renálním selháním mají při sníženém obsahu fosforu v potravě zpomalenou progresi onemocnění a nižší závažnost postižení, tím pádem i déle přežívají. Pro starší psy je doporučena strava s obsahem 0,25 – 0,75

% v sušině. Osteoporóza se často vyskytuje u starších lidí, ale u starších psů nebývá problémem. Částečným důvodem bude u většiny psů zřejmě celoživotní podávání komerční stravy s dostatkem vápníku. Problém s deficitem vápníku může nastat u starších psů krmených domácí stravou. Pro starší psy je doporučený obsah vápníku v krmivu 0,5 – 1,0 % v sušině. Poměr Ca : P by měl být 1:1.

Protein - bílkovina

Doporučení pro příjem proteinů u starších psů jsou kontroverzní, stejně jako u lidí. Úbytek svaloviny v souvislosti s věkem, společně s nedostatečnou syntézou proteinů jsou argumentem pro vyšší příjem proteinů u starších psů. Naproti tomu je doporučen snížený příjem bílkovin z důvodu vyšší prevalence k onemocnění ledvin u psů starších 5 let. Zdraví starší psi by měli dostávat dostatek proteinu, aby u nich nedošlo k energeticko-proteinové malnutrici. Dostatek proteinu by však měl být zajištěn ne zvýšením jeho obsahu v krmivu, ale především zvýšením jeho stravitelnosti a kvality. Sérové hladiny proteinů, počty lymfocytů a poměr svalových proteinů k DNA indikují , že krmivo s obsahem 18 % proteinů v sušině je adekvátní pro udržení imunokompetence. Toto zjištění potvrdilo dřívější domněnku, že krmivo s obsahem bílkovin mezi 16 – 20 % v sušině je dostatečné pro udržení dusíkové vyváženosti a zásob bílkovin u starších psů. Vysoký příjem proteinu u zdravých zvířat nepřispívá k rozvoji onemocnění ledvin . Pokud jsou však ledvinové funkce narušeny, pak může protein hrát roli v progresi onemocnění ledvin.Středně snížený obsah proteinu v krmivu během časného stadia onemocnění ledvin zlepšuje celkový stav. Komerční krmiva s obsahem proteinu mezi 15 – 23 % v sušině poskytují jejich dostatečnou hladinu pro zdravé starší psy.

Sodík a chloridy

Pro potřebu vyššího obsahu sodíku a chloridů v komerčních krmivech pro psy není důvod,zvláště pokud vezmeme v úvahu zvýšenou prevalenci starších psů k onemocnění srdce a ledvin. Vyšší příjem sodíku může být nebezpečný při onemocněních, která mají hypertenzní složku. Sekundární hypertenze je spojena s obezitou a chronickým onemocněním ledvin, které jsou u starších psů častým jevem. Zdravý mladý pes je schopen se zbavit nadbytku sodíku, ale starší pes s onemocněním srdce má tuto schopnost sníženou. Přestože u zdravých starších psů není důvod k restrikci sodíku a chloridů, není důvod jimtaké dávat více než 25 – 50 mg sodíku na kg tělesné hmotnosti. Některá krmiva prostarší psy poskytují více než 160 mg Na / kg tělesné hmotnosti. Minimální požadavky na obsah sodíku se neliší od dospělých psů, je to asi 4 mg Na/kg těl. hmotnosti. Krmivo s obsahem 0,2 – 0,35% sodíku v sušině poskytuje psům doporučenou hladinu Na. Nároky na chloridy nebyly pevně stanoveny, ale obsah ve výši 1,5 násobku obsahu sodíku je doporučen.

Tuk

Nízký příjem tuku je u zdravých starších psů prevencí obezity. Řešení obezity by mělo být naplánováno jako dlouhodobý program, při kterém je nejdůležitější spolupráce veterináře a majitele psa. Dobrým a komplexním řešením je kombinace adekvátní tělesné zátěže ( cvičení ), redukční diety ( se sníženým obsahem tuku a zvýšeným obsahem vlákniny a proteinů ) a popřípadě dalších podpůrných protředků. Není divu, že v dnešní době si můžeme pomoci preparáty, které se v humánní medicíně již k řešení nadváhy a obezity používají, a které mohou být procesu hubnutí u psůtaké velmi nápomocny. Někteří psi však potřebují v 7 letech jinou stravu než ve 13 letech. Velmi staří psi mají sklony k hubnutí až k vyhublosti. Pro tyto psy je vhodný zvýšený obsah tuku v krmivu, který zvyšuje příjem energie, zlepšuje chutnost a také účinnost proteinu. Pro většinu starších psů je doporučený obsah tuku v krmivu mezi 7 – 15% v sušině krmiva. Je potřeba sledovat a udržet ideální tělesnou kondici. Důležitý je také obsah esenciálních mastných kyselin, jejichž zvýšený obsah v krmivu může napomoci při nutriční terapii mnoha onemocnění ( onemocnění ledvin, degenerativní onemocnění kloubů, onemocnění kůže apod. ).

Ostatní nutriční faktory

Vláknina

Starší psi mají sklon ke konstipaci-zácpě, která může být řešena zvýšeným příjmem vlákniny. Navíc, vláknina přidaná do krmiva starších psů “ředí” kalorie a snižuje postprandiální glykemický efekt u diabetiků. Velmi staří psi mají sklon k hubnutí, proto potřebují stravu s vyšším obsahem energie. Doporučený obsah hrubé vlákniny je více než 2% v sušině krmiva.

Struktura krmiva

Onemocnění dutiny ústní jsou nejčastějším zdravotním problémem starších psů. V prevenci a terapii jsou proto důležité veterinární i domácí péče o chrup. Mechanické čištění měkkým zubním kartáčkem, dentálním gelem nebo pastou, popř. speciální dietou, může redukovat akumulaci zubního plaku, kamene ( až o 60 % ) a s nimi spojeného zánětu dásní a zápachu z dutiny ústní .

Posouzení krmiva a krmné metody

Jedná se především o porovnání obsahu živin v doposud podávaném krmivu s klíčovými nutričními faktory pro tuto věkovou kategorii a aktuální zdravotní stav jedince. Podle výsledků porovnání je potřeba rozhodnout o případné změně krmiva. Starší psi mají sklon k obezitě, degenerativnímu onemocnění kloubů, onemocnění srdce, ledvin a k metabolickým poruchám. Jsou také většinou méně aktivní . Plán krmení by měl být postaven na potenciálních rizikových faktorech a informacích, zjištěných z celkového vyšetření a anamnézy. S ohledem na velkou variabilitu ve zdravotním stavu je potřeba zaměřit pozornost na individuální potřeby. Posouzení a zhodnocení výživy je důležité provést několikrát ročně ( minimálně 1 – 2 krát ), stejně tak jako preventivní prohlídku.

Výběr krmiva

U zdravého zvířete někdy nebývá nutné měnit krmivo, ale vždy je potřeba provést srovnání údajů z etikety s údaji, které udávají klíčové nutriční faktory. Při nedostatku informací je nutné se obrátit na výrobce nebo dovozce krmiva.

Krmná metoda

Volný přístup ke krmivu by nikdy neměl být použit u psů obézních nebo s nadváhou, naopak vhodnou metodou může být u velmi starých psů, vyhublých, se sníženým příjmem krmiva. Důležité je odměřovat dávku krmiva. Většina starších psů akceptuje nové krmivo ochotně. Pokud by však nastal problém , je vhodné nové krmivo představovat postupně v průběhu 3-7 dnů. Tuto zásadu je potřeba dodržet při převedení z krmiva s nižším obsahem tuku na krmivo s vyšším obsahem tuku.