Jelikož bydlím v rodinném domečku, s celkem velkou zahradou, nezůstala jsem jen u chovu mých milovaných anglických kokršpanělů, ale vyzkoušela jsem i mnoho dalšího, co se dá doma pro zábavu chovat.
Již v útlém dětství jsme měli doma mnoho různých zvířátek. Sama osobně jsem měla křečka zlatého, u babičky s dědou na dvorku běhali psi, kočky, slepice, v králíkárně byli králíci, v chlívku bylo prasátko, občas byla i kachynka a husičky. Také jsem měla možnost vycestovat s rodiči na celkem dlouhou dobu do zahraničí, v té době pro nás do exotiky, kde jsem měla za domácího mazlíka chameleony různých druhů, občas nějakou ještěrku, želvu či šneka, přinesla jsem i škorpiony a mohla bych pokračovat, protože zvířátek s kterými jsem přišla opravdu do styku, bylo požehnaně.
Když jsme se vrátili ze zahraničí, musela jsem maminku přesvědčit, že nějaké to zvířátko, by bylo dobré mít doma. Začalo to křečkem zlatým, potom křečkem džungárským a nakonec to byl i můj milovaný kokršpaněl. O tomto jsem psala již v sekci "můj první pes".
Jednou se také stalo, že mi sousedi věnovali želvu. Kokr Ambra se s ní brzy s kamarádila a tak se i želvička - testudo horsfieldi, stala naším členem rodiny. Jelikož se mi narodily děti a dle mého názoru k dětem zvířátka patří, přibývala postupně i domů. V následujících rubrikách budu psát o zvířátkách, která jsme měli a nebo ještě pořád máme. Poskytuji informace z mého vlastního chovu. Odborníci leckdy nemusí souhlasit s mým postupem v chovu, či názorech, ale každý jednou zkusí něco chovat, někdy dobře a někdy špatně.