Cvrčci

Cvrček banánový (stepní) (Gryllus assimilis)

Cvrček dvouskvrnný (Gryllus bimaculatus)

Cvrček domácí (Acheta domestika)

Cvrček krátkokřídlý (Gryllodes supplicans)

Obecná charakteristika druhu

Tento teplomilný druh v dospělosti velký 2-3 cm často v domácnostech (v teplejších oblastech) nahrazuje roli švábů. Protože nepřežije chladné zimy, stahuje se do lidských obydlí, kde se živí zbytky a odpadky. Nejsou nároční na stravu či životní podmínky, pouze pro úspěšné rozmnožování a vývoj vyžadují vyšší teplotu chovu v rozmezí min. 25-30°C a dostatek tekutin. Zatímco teplota vyšší není na škodu, v teplotě nižší chov zcela pozbývá smyslu, protože dospělci často hynou dříve, než se rozmnoží, a když už samice nakladou vejce, ta se z různých příčin nevylíhnou.
Cvrčci mají proměnu nedokonalou a vývojová stádia jsou zmenšeninou dospělců s postupně se vyvíjejícími křídly.

Dospělí samci pak třením prvního páru křídel (krytek) o sebe (tzv. alární stridulace) vydávají charakteristický cvrkavý zvuk, kterým lákají samičky. Pohlaví od sebe snadno odlišíme. Samičky všech druhů mají na zadečku dlouhé kladélko a u řady druhů v chovu převládají. Ke konzumaci se hodí všechna vývojová stádia tohoto druhu. Jejich tělíčka jsou měkká a to i končetiny.

Chov cvrčků

Cvrčky chováme v nádobách různého materiálu, nejvhodnější jsou skleněné nebo plastové nádoby s víkem, které brání úniku jedinců. Kvůli zvýšenému riziku plísní musíme zajistit i dobré odvětrávání. Jako podklad poslouží písek, lignocel nebo směs smíchaná s krmivem. Cvrčci mají totiž nepříjemnou vlastnost, že i když umístíme krmnou směs do vyvýšené polohy či jakkoliv jinak oddělenou od ostatního prostoru nádrže, cvrčci během několika dní svým pohybem obsahy těchto prostor smíchají k nepoznání, kde byl podklad a kde krmivo. Krmná směs může být různá a podobně jako u švábů velmi pestrá. Dobře poslouží psí nebo kočičí granule a univerzální krmná směs nebo směsi pro cvrčky prodávané už připravené. Krom různých druhů ovoce přikrmuji cvrčky i listy čínského zelí, nebo salátu. V jisté míře je můžeme krmit i zbytky z kuchyně v množství úměrném počtu jedinců v boxu.
Na rozdíl od ostatních uvedených druhů je vhodné mít v chovné nádobě napáječku. Tu snadno vytvoříme z víčka od zavařeniny či jiné nádobky, kterou vyplníme materiálem držícím vodu jako je molitan či buničina. Osobně doporučuji buničinu v podobě vaty či papírových kapesníčků, protože hmyz někdy náplň napáječky okusuje a buničina je z tohoto hlediska zdravější. Můžeme použít zásobní nádobu, která udržuje napáječku stále vlhkou (obsah by neměl plavat, protože by se jedinci mohli utopit). Stejně tak ji můžeme každý den zkontrolovat a případně navlhčit. Pro zjednodušení jsem používala napáječky pro ptáky, do nichž jsem v dolní části umístila do vhodného tvaru sestříhaný jemný molitan koupený v chovatelských potřebách (náhradní molitan ke vzduchování u rybiček). Takto vytvořená napáječka držela bez potíží vodu uvnitř a molitan byl stále navlhčený. Cvrčci rádi vyhledávají úkryty, které můžeme vytvořit z papírových kartonů, papírovým obalům od vajíček apod. Při čištění tak postačí jedince sklepat z těchto ploch do nového boxu. Stejně tak je možné chovat je i bez jakýchkoliv úkrytů a používat metodu generačních nádob, kdy postupně posouváme nádoby obsahující vždy přibližně stejnou generaci (chov ve větším množství). Počet generačních nádob je různý (já jich měla 6), jak chovateli vyhovuje (např. podle toho jestli zkrmuje jen cvrčky určité velikosti, nebo všechny.

Odchov cvrčků

Pro odchov další generace je základní podmínkou vyšší teplota nad 25°C. Do chovné nádoby umístíme shora uzavřenou nádobu naplněnou do výšky alespoň 5cm lignocelem nebo směsí hlíny a písku, které udržujeme kypré a vlhké (tomu napomáhá uzavření nádoby). Do stěn této nádoby uděláme nejlépe těsně nad úroveň obsahu otvory velikosti cca 1cm a umožníme samičkám přístup. Samičky kladou vejce do substrátu dlouhým kladélkem. Když vidíme, že je obsah nádoby na kladení hodně přehrabán (je-li tam velké množství vajíček), přeneseme ji do jiné nádoby, která poslouží jako jesle a do boxu s dospělci dáme novou nádobu na kladení. Vyšší teplota musí být v jeslích zachována, ale s opatrností aby substrát zůstávala mírně vlhký.
První cvrčci se mohou začít objevovat už po dvou týdnech od nakladení. Ve velkých chovech je tak za sebou umístěno i více jak deset nádob s jedinci velmi blízkými věkem. I v malochovu je vhodné mít nádob více případně dospělce přesouvat do společné nádoby a postupně mezi čištěními odstraňovat věkem uhynulé jedince. Při nedostatku prostoru můžeme cvrčky od vajíčka až po dospělce chovat ve stejné nádobě, ale jeho efektivita je malá zejména proto, že samičky při kladení nových vajíček poškodí stará a mladí jedinci jsou konkurenčně slabí a musí mít "bezbariérový" přístup k potravě a vodě. Stejně tak se u cvrčků objevuje kanibalismus a dospělci vyhrabávají vajíčka a konzumují je.

Který z druhů si vybrat?

U cvrčků docela dost záleží na tom, který druh si vyberete. Cvrček domácí má oproti ostatním hodně dlouhý životní cyklus a nemají-li vhodné podmínky, stává se, že se dospělosti dožije málo cvrčků. Z hlediska náročnosti chovu jsou podobní cvrček dvouskvrnný a banánový, ale banánový má měkčí tělo a je lépe přijímán jako potrava. Subjektivně musím říct, že cvrček dvouskvrnný je také dost hlasitý oproti ostatním (samci při stridulaci). Pro ty z vás, kteří preferují nenáročnost, doporučuji cvrčka krátkokřídlého. Je to menší druh, ale jeho chov je nejméně náchylný např. na výkyvy teplot či nepravidelné krmení. Jeho vývoj je delší a tím máte déle k dispozici jeho malá stádia (je velmi často prodáván do velikosti do 1 cm). Cvrčci zaberou dost času vyhříváním a samci cvrkají, i když není žádná samička poblíž. Je třeba s tím počítat a neumísťovat je do obytných místností, pokud vám tento zvuk vadí (na druhou stranu se na něj dá rychle zvyknout a můžete si časem připadat jak u moře, kde jsou slyšet cikády).